Peníze hýbou světem. A bylo tomu tak odjakživa. Investujeme spoustu času do jejich získávání. A následně o ně (například vlivem neopatrnosti) přijdeme. Přitom, to, jak se navykneme s penězi zacházet, se učíme především v rodině. Proto by měla dnešní generace rodičů děti naučit zacházet s financemi skrze pravidelné kapesné. Jak ale tento druh výuky pojmout?
Ačkoliv peníze nejsou smyslem života, je dobré jich mít dostatek. Ani zdánlivě nekonečné množství peněz ale není zárukou, že ten, kdo je vlastní, s nimi bude umět zacházet. Naopak se celkem často stává, že nezodpovědnost a finanční negramotnost jejich vlastníka může vést až do dluhové pasti.
Finanční gramotnost by se měla primárně řešit v rodinách. V nich ale mnohdy panuje neochota o financích mluvit. Dospělí totiž mohou mít pocit, že dítě těmto záležitostem neporozumí. Jinde se dokonce razí tvrzení, že vše, co se týče peněz, je zákonitě špatné. A v dobré společnosti se o takových záležitostech nemluví.
Jedním ze způsobů, jak děti naučit finanční gramotnosti a zodpovědnosti, je pravidelné kapesné. Kolik peněz a od jakého věku by se mělo dětem dávat?
V první řadě je důležité, aby dítě přišlo do kontaktu s penězi v adekvátním věku. Kdo si ale myslí, že je to až po získání občanského průkazu, ten bude nejspíš překvapený tím, že první kapesné by mělo dostat dítě už při nástupu do školy. V té době už jsou děti dostatečně vyzrálé na to, aby byly schopné převzít (alespoň malou) zodpovědnost. Také už umí trochu počítat. Takže dovedou při rozhovorech s dospělými během nakupování posoudit, zda jim peníze z kapesného vystačí.
Samozřejmě ale můžete děti s penězi seznámit už dříve, protože mezi 5.-6. rokem je vhodné začít děti seznamovat s hodnotou peněz. Můžete jim dát například pět nebo deset korun a nechat je si vybrat, co si za tyto peníze od vás při nákupu pořídí (například na loupáček, jablko či koláček by to mělo stačit.) Je ale důležité, abyste dítě při nákupu korigovali. Rozhodně není moudré mu slibovat, že pokud mu peníze od vás nestačí, doplatíte rozdíl. Naopak, ušetřené peníze si může potomek ukládat do zlatého prasátka.
Když jsou děti menší, je lepší jim dávat menší částky jednou za týden. Pro mladší děti je měsíc ještě dlouhá doba a pokud hned třeba první den utratí své kapesné, není pro ně tak dlouhé čekat týden na další kapesné. Jakmile ale povyrostou, interval by se měl prodlužovat. Až nakonec dospěje do přidělování kapesného jednou za měsíc. Díky tomu se děti adaptují na to, na co jsme my dospělí zvyklí z každodenního života. Tedy, že výplata nám přijde jednou za měsíc. A není možné ji utratit všechnu za týden, nebo čtrnáct dní. Protože bychom pak neměli po zbytek času z čeho žít.
Starší děti by se postupně
měly učit převzít odpovědnost za některé náklady a hradit je ze svého
kapesného. Mohou si platit obědy ve škole, jízdné v MHD nebo kroužek, který
pravidelně navštěvují. Díky tomu se dítě naučí, že z vydělaných peněz musí
pravidelně platit i výdaje, které jsou pravidelné a pro jeho život nezbytně
nutné. V dospělém životě by se to mělo odrazit na jeho schopnosti pravidelně
platit zálohy na energie a služby atd. Důležité je, aby se dítě naučilo své
finance pečlivěji plánovat.
V první řadě byste měli děti v raném věku naučit, že ne všechno je možné mít hned. Pokud peníze nedostačují, nebo by byl jejich týdenní/měsíční rozpočet napjatý, je lepší si na nákup dané věci počkat. Třeba do dalšího měsíce, kdy dítěti část z kapesného zůstane. Je důležité, aby se dítě naučilo spořit. V případě, že se dítě rozhodne všechny peníze utratit najednou, mělo by vědět, že už žádné další peníze nad stanovený rámec nedostane. Případně mu nabídněte, že mu tento obnos poskytnete, zahrajete si tak na „banku“ a dohodnete si způsob, jak vám dítě peníze ze svého kapesného vrátí. Díky tomu dítě pozná, že nic není zadarmoa můžete mu tak vysvětlit, jak fungují půjčky, na které jedou reklamy denně.
Starší děti pak můžete zasvětit do tajů online bankovnictví. Začít můžete tím, že spolu v bance založíte účet pro děti.
Kapesné je dobrým prostředkem, jak seznámit dětmi s penězi, jak je s nimi naučit zacházet, aby se naučily plánovat, šetřit a žít bez dluhů a starostí a připravily se tak na život v dospělosti v bezpečném prostředí rodiny.